Přístav Livorno, který se nachází v italském Toskánsku, má bohatou historii sahající až do římských dob, kdy byl znám jako Portus Pisanus. Na konci 16. století, za vlády rodu Medicejských, byl přístav značně rozvinut a stal se důležitým centrem obchodu a živností. Medicejský přístav, jak se mu začalo říkat, přitahoval obchodníky z celé Evropy.

V 17. a 18. století se Livorno stalo "svobodným přístavem", který přitahoval různorodé obyvatelstvo včetně Řeků, Židů, Arménů a dalších, kteří přispívali k jeho kulturnímu a hospodářskému růstu. Během druhé světové války byl přístav těžce bombardován, což způsobilo značné škody. Byl však obnoven a dnes je i nadále jedním z hlavních námořních přístavů v Itálii, který odbavuje širokou škálu nákladů včetně ropy, uhlí a kontejnerové dopravy.

Přístav Marseille, známý také jako Starý přístav, se nachází v centru francouzské Marseille. Jeho historie sahá až do starověku, kdy jej kolem roku 600 př. n. l. založili řečtí námořníci z Fókie. V průběhu staletí hrál přístav významnou roli v hospodářském a kulturním rozvoji regionu a sloužil jako hlavní obchodní a dopravní uzel.

Ve středověku se přístav stal důležitým centrem středomořského obchodu. Navzdory obdobím úpadku nadále vzkvétal, zejména v období renesance, kdy byl modernizován a opevněn. V 19. století prošel přístav rozsáhlým rozvojem, který upevnil jeho postavení jednoho z předních světových námořních přístavů. Dnes zůstává důležitou součástí identity a ekonomiky Marseille.

Barcelona, hlavní město Katalánska, se pyšní historií dlouhou více než dvě tisíciletí. Byla založena jako římská kolonie Barcino v 1. století př. n. l. a její raný vývoj je dodnes patrný z pozůstatků, jako jsou římské hradby a stavby v Gotické čtvrti. Během středověku Barcelona vzkvétala jako významná námořní velmoc v rámci Aragonské koruny a stala se důležitým centrem obchodu a kultury. Středověké památky města, jako je Barcelonská katedrála, odrážejí toto období růstu a významu. Politické otřesy v pozdějších staletích, včetně zániku nezávislosti Katalánska, však jeho rozvoj dočasně zpomalily.

V 19. století došlo v Barceloně ke kulturní a architektonické renesanci. Katalánská renesance a hnutí Modernisme přivedly do Barcelony umělce a architekty jako Antoni Gaudí, jehož díla, včetně Sagrada Família a Casa Batlló, proměnila město ve výkladní skříň kreativity. Další oživení Barcelony přinesly Olympijské hry v roce 1992, které zmodernizovaly její infrastrukturu a zvýšily její celosvětovou prestiž. Dnes je Barcelona prosperujícím kulturním, ekonomickým a turistickým centrem, kde se snoubí bohatá historie s moderním městským životem. Její ikonické památky, středomořské pobřeží a živá katalánská identita z ní činí jedno z nejoblíbenějších měst na světě.

Historie tuniského přístavu La Goulette sahá až do 16. století. Původně byl postaven Osmany jako pevnost známá jako Halq al Wadi. V průběhu let sloužil jako důležitý přístav pro obchodníky, piráty a námořní flotily a hrál významnou roli v hospodářské a vojenské historii Tuniska.

V 19. století získala La Goulette význam jako hlavní přístav pro město Tunis. Díky své strategické poloze se stal centrem obchodu mezi Evropou a severní Afrikou. Za francouzského koloniálního režimu byl přístav modernizován a rozšířen, což dále zvýšilo jeho význam. Dnes je La Goulette oblíbeným cílem výletních lodí, což odráží jeho trvalý význam jako námořní brány do Tuniska.

Palermský přístav je jedním z nejstarších v Itálii a Středomoří, jeho historie sahá až do 8. století před naším letopočtem. Byl založen Féničany pod názvem Ziz. V průběhu staletí byl přístav pod kontrolou různých říší, včetně Římanů, Byzantinců a Arabů, přičemž každá z nich zanechala na jeho vývoji svou stopu.

Ve středověku, pod nadvládou Normanů a poté Švábů, se palermský přístav stal klíčovým obchodním centrem spojujícím Evropu, Afriku a Asii. Toto období znamenalo vrchol vlivu a bohatství Palerma. V moderní době zůstává přístav klíčovým centrem obchodní a osobní dopravy, což podtrhuje jeho trvalý význam v oblasti Středomoří.

Přístav Neapol, který se nachází v italské Neapoli, je jedním z největších italských námořních přístavů a jedním z největších námořních přístavů v povodí Středozemního moře s roční přepravní kapacitou přibližně 25 milionů tun nákladu. Historie tohoto přístavu sahá až do 8. století př. n. l., kdy byl poprvé založen Řeky, což z něj činí jeden z nejstarších provozovaných přístavů na světě.

V průběhu staletí se v neapolském přístavu vystřídali různí vládci a byl významným námořním uzlem pro různé říše. V římské éře sloužil jako klíčový obchodní přístav, který usnadňoval obchod v celé říši. Během druhé světové války byl přístav vážně poškozen, ale byl rychle obnoven a rozšířen. Dnes slouží nejen jako klíčový nákladní terminál, ale také jako důležitý trajektový přístav, který spojuje řadu destinací po celém Středomoří.

Přístav Livorno, který se nachází v italském Toskánsku, má bohatou historii sahající až do římských dob, kdy byl znám jako Portus Pisanus. Na konci 16. století, za vlády rodu Medicejských, byl přístav značně rozvinut a stal se důležitým centrem obchodu a živností. Medicejský přístav, jak se mu začalo říkat, přitahoval obchodníky z celé Evropy.

V 17. a 18. století se Livorno stalo "svobodným přístavem", který přitahoval různorodé obyvatelstvo včetně Řeků, Židů, Arménů a dalších, kteří přispívali k jeho kulturnímu a hospodářskému růstu. Během druhé světové války byl přístav těžce bombardován, což způsobilo značné škody. Byl však obnoven a dnes je i nadále jedním z hlavních námořních přístavů v Itálii, který odbavuje širokou škálu nákladů včetně ropy, uhlí a kontejnerové dopravy.