Reykjavík je hlavním a v podstatě jediným velkým městem Islandu. Reykjavík je také nejsevernějším hlavním městem nezávislého státu. Vzhledem k této poloze je tu v létě téměř stále světlo, zatímco v zimě si tu místní užijí denního světla maximálně 4 hodiny.

Město leží na jihozápadním pobřeží ostrova a jeho okolí charakterizují poloostrůvky, zálivy, úžiny a ostrůvky. Vystihují ho též krásné pohledy naAtlantický oceán i vnitrozemské ledovce. Nezalesněný malý ostrov Viðey nabízející několik turistických tras leží na sever od města, cesta lodí k němu trvá asi 10 minut. Mezinárodní letiště leží v Keflavíku, 48 km směrem na jihozápad od města. Vnitrostátní letiště leží na jižním okraji Reykjavíku.
Typické domky Reykjavíku jsou pokryté vlnitým plechem, který lépe odolává nástrahám zdejšího počasí. Nedostatek stavebních materiálů v zemi vede k tomu, že řada staveb je postavena ze dřeva, které vyplavilo moře a které pochází ze Sibiře nebo Jižní Ameriky. 
Runtur
Navzdory zažitému stereotypu, který hovoří o chladných seveřanech, žije Reykjavík velmi bouřlivým nočním životem, ale pouze o víkendu. Existuje na to dokonce zvláštní slovo „runtur“, které označuje páteční bouřlivou alkoholovou party s vystřídáním několika klubů a barů. Není divu, že se zde dobře flámuje, když je na ostrově tak dlouho světlo.
Nevadí ani vysoké ceny alkoholu, které však vedou k tomu, že lidé často udělají party nejdřív doma, teprve kolem půlnoci vyrazí na „tah“ a zůstávají dlouho do rána. Před kluby, které jsou zrovna v módě, se o víkendech často stojí dlouhé fronty.
Historie Reykjavíku
Prvním obyvatelem Reykjavíku i celého Islandu se stal v roce 874 norský exulant Viking Ingólfur Arnarson. Podle legendy hodil přes palubu lodi posvátné sloupky ze svého křesla, které symbolizovaly náčelnictví kmene. Usadil se pak na místě, kde byly sloupky vyplaveny na břeh. Pojmenoval ho Kouřící zátoka (reykja znamená kouř, vík znamená zátoka) podle oblaků páry, které tu v důsledku geotermální energie stoupaly ze země.
Arnarsonovo sídlo zůstalo po staletí mizivě osídlenou osadou, protože okolní sopečná krajina nebyla vhodná k zemědělství. K hospodářskému rozvoji došlo až v 17. století, kdy se tu zásluhou dánských kupců začalo dařit rybaření. Zároveň však dánské království dusilo ekonomický pokrok uvalením obchodního monopolu. Teprve v roce 1786 byl monopol zrušen a Reykjavík (stále jen se 167 obyvateli) byl prohlášen za město.  Zakladatelem byl tehdejší správce Reykjavíku Skúli Magnússon, který také podnítil průmyslový rozvoj, když zde založil několik manufaktur na výrobu vlny, mlýnů a koželužen. Prosperovalo i rybářství, stavba lodí a těžba síry. Na přelomu 18. a 19. století se sem ze Skálholtu přesunulo i církevní centrum ostrova a v roce 1845 zde byl (znovu) založen národní parlament Alþingi. Za druhé světové války bylo Dánsko okupováno Německem, proto následněSpojenci obsadili Island.
Američané a Britové tady zřídili svoje vojenské základny a válka Reykjavíku ekonomicky jednoznačně pomohla. V roce 1944 se stal metropolí nově nezávislého státu a nastoupil cestu bouřlivého hospodářského rozvoje, kterému napomohlo i štědré využívání geotermální energie. Ve většině domů funguje s pomocí tohoto zdroje topení i ohřívání vody, Reykjavík je v tomto ohledu světovým lídrem. V posledních desetiletích se stal také cílovou destinací pro velké množství turistů.
Reykjavík – zajímavosti a památky
Centrum
Alþingishúsið – budova islandského parlamentu, jejíž stavba byla dokončena v roce 1881. Jedná se o prostou čedičovou stavbu, architektonicky nepříliš zajímavou. Zajímavější je samotná historie islandského parlamentu, který působil už od roku 930 nepřetržitě v Þingvelliru a do Reykjavíku byl přenesen až v roce 1798.
Dómkirkja – luteránská katedrála postavená v roce 1848 v neoklasicistním stylu. Dánský král zrušil koncem 18. století katolická biskupství v Hólaru a Skálholtu a založil luteránské v Reykjavíku, čímž se Island přidal k reformaci. Kostel je hlavním luteránským kostelem Islandu, přestože se velikostí nemůže rovnat kostelu Hallgrímskirkja, kam se přesunula většina státních ceremonií.
Reykjavík 871±2 – nejnovější muzeum názorně ukazující pomocí moderních technologií život prvních vikinských osadníků Islandu.
Tjörnin – jezero ležící přímo v centru Reykjavíku. Jeho název lze přeložit jako rybník nebo jezero. Je příjemným místem pro procházku, po stezce ho obejdete asi za hodinku. U jezera žije více než 40 druhů ptáků, např. arktičtí rybáci, labutě, husy a kachny.
Raðhusið (radnice) – modernistická budova uvedená do provozu v roce 1992 rozděluje obyvatele Reykjavíku i turisty na své příznivce a odpůrce. Stojí na břehu jezera (resp. téměř na jezeře) na betonových pilotech. Je postavená z oceli, skla a chromu. Stojí za to podívat se dovnitř kvůli výbornému topografickému modelu Islandu.
Ulice Suðurgata – leží na západ od jezera Tjörnin a vede paralelně s jeho pobřežím. Jsou tu k vidění upravené malé domky, zejména je ale odtud pěkný pohled na druhou stranu jezera. Tam jsou vidět domky chráněné před nepřízní počasí pestrobarevným vlnitým plechem – častý námět pohlednic z Reykjavíku.
Národní muzeum – se vyznačuje dobře zpracovanou expozicí věnovanou historii země od doby raného osídlení až po vznik republiky v roce 1944. Nejcennějším exponátem jsou tu krásně vyřezávané kostelní dveře ze 13. století, zajímavý je výklad o prvních vikinských obyvatelích ostrova.
Národní galerie (Lístasafn Íslands) – nabízí přehlídku děl islandských malířů a tím pádem také vhled do islandské duše. Malíři často zobrazovali ponurou krajinu, ale i pohádkové bytosti jako trolly a obry. Naleznete tu i díla Edvarda Muncha a Pabla Picassa. Budova galerie stojí na místě někdejšího skladu ledu, který se vždy v zimě nasekal a v létě pak sloužil k zamrazení chycených ryb.
Sídlo vlády (Stjórnarraðshúsið) – jedna z nejstarších budov ve městě z konce 18. století je velmi nenápadná. Na vrchu Arnahóll v jejím sousedství se tyčí socha „prvního Islanďana“ Ingólfura Arnarsona.
Ulice Laugavegur – hlavní obchodní tepna Reykjavíku i celého Islandu, kam se především chodí na nákupy. Obchody a butiky jsou doplněny mnoha kavárnami a restauracemi.
Dům národní kultury (Þjóðmenningarhúsið) – je muzeum věnované středověkým ságám, jimiž je Island známý i po světě. Návštěvník tu může očekávat nádherně zdobené prastaré rukopisy i odborný výklad k nim.
Islandské falologické muzeum – je bizarní sbírkou asi 215 naložených penisů nejrůznějších zvířat (savců), samozřejmě včetně člověka.
Hallgrímskirkja – obrovský betonový kostel, který je dominantou Reykjavíku viditelnou ze všech koutů města. Hlavní příčinou je netradiční 75 metrů vysoká věž, na jejíž vrchol se dá vyjet výtahem a prohlédnout si městské panorama z vyhlídkové plošiny. Hallgrímskirja je luteránský kostel, který se stavěl od 40. let 20. století až do roku 1986. Interiér je vcelku prostý, až na impozantní varhany s více než 5 000 píšťalami, které měří na výšku 15 metrů.
Před kostelem stojí socha Leifura Eiríkssona, Vikinga, který doplul do Ameriky dávno před Kolumbem. Sochu věnovaly Islandu v roce 1930 Spojené státy u příležitosti tisíce let existence parlamentu (alþingu).
Na jih od centra
Vrch Öskjuhlíð – pro Island netradičně zalesněný kopec, který je pro obyvatele Reykjavíku příjemnou rekreační oblastí. Stromy tu byly vysazeny teprve ve 40. letech 20. století. Za války tu měli Britové vojenskou základnu.
Perlan – komplex velkých nádrží na horkou vodu o teplotě 80 °C, která odtud proudí do domácností, plaveckých bazénů, ale i do systému, který vyhřívá městské chodníky a brání tak usazování sněhu a ledu. Dále se tady můžete najíst ve stejnojmenné otočné restauraci, která je pochopitelně drahá, ale nabízí výhled na město zdarma. Ten není vůbec špatný, protože Perlan stojí na kopci Öskjuhlíð.
Muzeum ság – je další muzeum věnované islandským ságám. Tady ale neuvidíte jejich středověké rukopisy, nýbrž voskové figuríny a další názorné exponáty představující postavy ze ság a tehdejší život vikinských obyvatel drsného ostrova. Je tu taky simulátor gejzíru, který stříká vodu z přízemí do čtvrtého patra každých několik minut.
Geotermální pláž Nauthólsvík – uměle vytvořená pláž s pískem, který byl dovezen až z Maroka. Voda Atlantiku, která by jinak byla ledově studená, je ohřívaná přitékající geotermální vodou na 18–20 °C, takže se dá v mořské laguně docela dobře koupat. Kromě toho je tu ještě termální bazének.
Přírodovědecké muzeum – schraňuje mimo jiné sbírku téměř všech druhů savců, ryb a ptáků, kteří se na Islandu vyskytují. Druhá část muzea je věnovaná geologii.
Na východ od centra
Vila Höfði – bílý dřevěný dům, který se proslavil jako místo konání schůzky prezidentů R. Reagana a M. Gorbačova v roce 1986. Setkali se na půdě Islandu, aby se dohodli na omezení počtu zbraní středního doletu a mezikontinentálních střel v Evropě a Asii. Schůzka byla jednou z předzvěstí konce studené války a přitáhla k Islandu pozornost celého světa. Dům byl postaven v secesním stylu v roce 1909 a původně byl sídlem francouzského konzula.
Laugardalur – údolí horkých pramenů, které zde kdysi využívaly pradleny pro praní v teplé sirné vodě. V okolí jsou dnes sportovní areály včetně plaveckého bazénu.
Botanická zahrada – je oblíbeným výletním cílem obyvatel Reykjavíku. Objevíte tu asi 5 000 druhů rostlin, příslušníků islandské flóry, ale i mnoha dovezených druhů.


Plavby proplouvájící tímto přístavem

Kontaktní formulář

Máte nějaký dotaz? Neváhejte nás kontaktovat, vše vám vysvětlíme a pomůžeme

CESTUJTE BEZ RIZIKA - CK RIVIERA TOUR je řádně pojištěna proti úpadku u pojišťovny SLAVIA. Investice do Vaší dovolené je u nás v bezpečí.CESTUJTE BEZ RIZIKA – CK je řádně pojištěnaVíce